THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Izákmárum“ se vypořádali se svými prvoalbovými hříchy, poučili se jimi, poradili se mezi sebou a jejich druhé album se narozdíl od prvotiny Curbed dá bez problémů poslouchat i doma, což z chymusoidního zvukového humusu udělalo konečně víc, než jen pozornost přitahující pódiovou šílenost. Tedy ony ani ty staré songy nejsou špatné, ale v současném zvukovém kabátku je to prostě nebe a dudy. Takže hackněme nějaký ten kosočtverec a vzhůru do vln Chymusovy fantazie. Chymi je hlava otevřená, jeho výplody nejsou jen bezhlavými slinty, z nichž kapou všemožné tělní tekutiny a po zmáčknutí vržou jako silikony.
Chymus si především rád hraje se slovy a vytváří tak vskutku bizarní představy, kterým je tentokrát i docela rozumět, ačkoli Chymusův fekální provokál doznal expanze do ještě větších (s)extrémů. Příhlédnuto k aktuálně probíranému sortimentu je třeba konstatovat, že narozdíl od předchozích vulvasongů se Isacaarum posunuli, volně řečeno, víc k „metalu.“ Tedy ke kovu, protože kromě těch kosočterců, falických symbolů i falů samých v akci a vrzajících silikonů se nám tu objevují i kovové součástky a sem tam nějaká ta elektronka či celý procesor. Pokud vám z kazeťáku po dohrání CD vyleze malý Arnold a začne si spravovat rozbitý ksicht vaší pájkou, nebude to náhoda. Předpokládám že nečekáte od Isacaarum chromatické stupnice a bezprecedentní variace na téma rytmus a melodie. To u nich totiž (zase...) nenajdete, ačkoli instrumentálně je Cunt Hackers o třídu dvě lepší než Curbed. Ovšem především co do rychlosti a přesnosti. Co do komplikovanosti nejsou Isacaarum o moc dál než Kreator na Endless Pain hehe... Ale o to přece u nich nejde, nešlo a nepůjde. Isacaarum jsou především řádně uchylná grindující zábava. A ten nadhled naštěstí čiší i z desky, což je deviza vskutku neinflační. Naopak – s tímhle nadhledem, energií a nasazením si užijete Isacaarum o to víc, co jinde s někým jiným bez nasazení. A nebojte se, i když v graficky stylově dotaženém bookletu pánové vypadají jako ten Arnold, co vám vylez z CDplajeru, mají se dobře a baví se na svůj i váš účet... A o to jde.
8 / 10
Impregnation (2024)
Retrorgy (kompilace) (2018)
Whorecraft (2013)
Vaseline (2011)
Shibari Kata And Other Practices (2005)
Menses Exorcism (2003)
Cunt Hackers (2001)
Curbed (2000)
Die Verwandlung (1997)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Obscene Productions
jj, Izakárum jsou dobrý...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.